* Jana Vodvárková a A3Trapper se Zipem (in memoriam Benny), bíglové
Jmenuju se Jana Vodvarková a jsem šťastnou paničkou tří flekatých bíglů.
Nejstarší se jmenuje Benny (20.5. 1995), o 5 let později přibyl Trapper (4.7. 2000) a se stejným časovým odstupem ještě Zip (31. 8. 2005).
Že existuje nčco jako agility jsem se dozvšdšla až s příchodem Trapika, takže Benouška tato krásná disciplína bohužel minula. Začali jsme trénovat poměrně brzo, ale nasekala jsem při výcviku spoustu chyb, takže prvních několik let to bylo spíše utrpení pro mé nervy. V roce 2002 jsme začali závodit a zhruba o rok později jsem k mé velké "radosti" převzala i výcvik, ale nebojte, tím vás tu nudit nebudu. Něco víc o mých pejscích.
Benny ( 20.5.1995 - 26.5. 2006 )
Naše úžasné stvořeni, který sice nemá prakticky žádné přivolání, ale diky agility pochopil alespoň tolik, že ze cvičáku se nezdrhá, protože to je sranda. Baví ho to totiž daleko víc,než nějaké obraty u nohy a sedni, lehni, vstaň. "Trénovat" začal v 7 letech, ale na závody nikdy nejezdil a ani nebude, razí totiž heslo, že zadarmo ani kuře nehrabe, takže on bez plic v ruce taky běhat nebude. vždycky se provětrá jednou za rok na táboře bíglíků ve Strašecí a na všech ukázkách. Jeho hlavni životní náplní je totiž jiná disciplína - dogtrekking, v kterém dosáhl ve svých 10 letech největšího životního úspěchu - vyhrál aport trophy, jinak je tuším trojnásobným vícemistrem republiky
Trapper:
Teď už můžu s klidným svědomím říct, že Trapik je agiliťák tělem i duší, nebylo tomu tak ale vždycky a kdo si pamatuje na naše začátky, dá mi jistě za pravdu. Netvrdím, že vždycky překypuje na závodech nadšením, ale uznejte sami, když jsou tam „háravky“, tak kdo by se soustředil, že... závodů za rok bohužel příliš nestiháme, protože kombinace s dogtrekem, triatlonem a dalšími aktivitami je celkem náročná, ale i tak se nám podařilo prokousat se do MA2, kde se nám paradoxně daří víc než v „jedničkách“. Uvidíme, jestli někdy prolezeme výš, ale nikdy neříkej nikdy.....
Zipánek:
To je zatím velká neznámá...temperamentu má na rozdávání a pubertu na krku, takže uvidíme. Zatím mě těší, že celkem rád aportuje, čehož asi budu nucena využít na parkuru, protože s jeho žravostí se běhat na jídlo proste nedá....zda z něj bude více agiliťák nebo dogtrekar, to zatím netuším, ale geny má na oboje